Krása, po které šlapete

V Liberci ji najdete skoro na každém kroku, schválně se koukněte, po čem šlapete. Ať už to jsou schody budov nebo dlažba, určitě to bude ona. Jsou z ní podezdívky, sochy a třeba i hráz přehrady. Žulu sice najdete i v okolí (třeba tanvaldskou nebo fojteckou), ale naše je bezkonkurenčně nejhezčí. Velké plochy růžového živce jí totiž dodávají něžně růžové zbarvení, takže navzdory své tvrdosti vypadá, jako když se stydlivě červená.

Žula stará miliony let

V geologii čas nespěchá. Radiometrickým datováním se zjistilo stáří žuly asi na 295 až 320 milionů let. Nejdříve vznikla tanvaldská a naposledy krkonošská žula, ta liberecká je někde mezi nimi. Žula je opravdu velmi odolná vůči tlaku. Pro představu vydrží asi 10 tis. krát větší tlak než je třeba na rozlousknutí vlašského ořechu Má velmi malou pórovitost, proto tam, kde se nachází v podloží, v podstatě neexistuje podzemní voda. Jednoduše řečeno se voda nemá kam vsáknout a nemůže odtéci. To je důvod, proč jsou v Jizerských horách běžná rašeliniště.

Město plné lomů

Pokud naši předkové potřebovali stavební kámen, buď vhodné balvany jednoduše našli, nebo si ve vhodném svahu otevřeli malý lom. Takových vhodných svahů se ve strmých Jizerských horách a na Ještědsko – kozákovském hřebeni nachází hodně, a proto není divu, že se tu brzo otevřely desítky menších lomů (lom pod kolejemi Harcov, lom Na Bídě, lom Rochlice…). V současné době se liberecká žula těží pouze v Ruprechtickém lomu.